Adresa: Mlýnská 2335/8, 276 01 Mělník

home napište nám kontakt

Menu:

Rychlý kontakt:

Telefon: 315 602 980
Mobil: 731 777 052
E-mail: info@vetmar.cz

Ukázat na mapě

Naši pacienti

Případ „ELÍŠEK“

Elíšek je cca roční evropský kocourek, kterého k nám majitelé donesli pro apatii, nechutenství a ztížené dýchání, které trvá již několik dní, kocourek byl již ošetřen na jiném pracovišti, ale jeho stav se dále zhoršuje.

Elíšek pouze ležel v hrudní poloze, velice ztěžka dýchal, měl sníženou teplotu, byl odvodněný. Rentgenové a sonografické vyšetření prokázalo zástin levé strany hrudníku tekutinou, na pravé straně bylo volné tekutiny menší množství. Vyšetření krve ukazovalo na silný zánět, vyloučily jsme všechny nevyléčitelné kočičí virózy.

Provedli jsme odsání tekutiny z hrudníku – téměř 500ml hnisavé tekutiny a vzorek jsme odeslali na bakteriologické vyšetření. Punkci jsme zopakovali ještě druhý den, kocourek měl nasazena silná antibiotika, dostával infůze , byl umístěn v kyslíkovém boxu a jeho stav se výrazně zlepšil. Zkusili jsme ho tedy pustit domů na 2 dny. Stav se postupně opět zhoršil a při kontrole bylo opět patrné větší množství hnisu v hrudníku, proto jsme se s majiteli dohodli na opětovné hospitalizaci a zavedení permanentního drénu do hrudníku na levé straně. Toto jsme v celkové anestezii provedli a přes drén jsme několikrát denně odsávali hnis a proplachovali hrudní dutinu, později jsme museli přidat i třetí velmi silná antibiotika, protože předchozí nedokázala infekci úplně potlačit.

Během cca týdne došlo k vyčištění sekretu a množství tekutiny se výrazně zmenšilo, po cca 10ti dnech jsme drén vyjmuli a poslali ho na kontrolní kultivaci , která již neprokázala přítomnost bakterií. Elíšek byl následný den propuštěn do domácího ošetřování.

Elíšek byl zpočátku ještě unavený, postupně se však dostává do dobré kondice, dnes vypadá jako zdravý kocour, ačkoliv postižená levá plíce zůstane již pravděpodobně téměř nefunkční.

Elíšek si svůj život spolu s majiteli i námi „vyvzdoroval“, jeho stav byl dlouho velmi kritický s nejasnou vyhlídkou do budoucna. Tento stav je vždy velmi závažný, navíc nemusí být jasná příčina, která ho způsobila. Někdy to může být infekce, která způsobí hnisavé změny plic a následně pohrudnice, může zde být ale také schované infikované cizí těleso – osina, klacík..., které bývá pro uzdravení nutno dohledat a odstranit a to bývá úkol velmi těžký, toto hledání končí často smrtí pacienta. „Elíškovci“ si však tuto variantu nepřipouštěli, udělali pro svého kocourka maximum a pro nás bylo velkou radostí, že všeobecná snaha přinesla své ovoce.

Případ „LEON“

Leon je tříměsíční lvíče, navíc bílého zbarvení. Jedná se o uměle odchované lvíče zkušeného chovatele velkých šelem. Již několik dní však Leon není ve své kůži, téměř nežere a úplně ztrácí zájem, začíná ztrácet hmotnost. Náš kolega mu aplikoval podpůrné infůze, ale zatím bez efektu, proto lva dovezl k nám.

Leon se nechal s drobnými výhrůžkami klinicky vyšetřit, je zjevně slabý a odvodněný. Kanyla v tlapě příliš nefunguje, navíc si ji lev neustále „ošetřuje“, proto jsme se rozhodli zavést do jugulární cévy centrální katetr – měkká kanyla cca 20cm dlouhá, která může zůstat zavedená až několik týdnů, lze do ní snadno aplikovat léky i infůze, navíc ji můžeme použít k odběrům krve a měření krevního tlaku. U psů tento zákrok provádíme při vědomí, lva jsme si ale uspali inhalační maskou. Při zavedení katetru jsme zároveň odebrali krev, vyšetřili sonograficky dutinu břišní , provedli RTG vyšetření a lva vycévkovali.

Vyšetření ukázala zvětšené ledviny s mírně rozšířenou ledvinou pánvičkou, silně zvýšené zánětlivé markery a velmi silný zánět v močovém sedimentu. Moč jsme odeslali na bakteriologické vyšetření a Leonovi nasadili základní intravenózní antibiotika.

Ani po několika dnech se však jeho stav nelepšil a kultivce prokázala velmi silnou infekci močových cest bakteriemi odolnými vůči zvolenému antibiotiku. Proto jsme druh léčby změnili a v dalších dnech se již stav Leona začal zlepšovat. Po cca 2 týdnech intravenózních antibiotik byly výsledky velmi uspokojivé, centrální katetr byl odstraněn.

Dnes už Leon žije u nových majitelů a těší se dobrému zdraví.

Exotická zvířata běžně neléčíme ani se nepasujeme do role odborníků. Toto pro nás byla zajímavá zkušenost, navíc s pocitem uspokojení, že pokud člověk použije správné medicínské postupy, může pomoci i kurióznímu pacientovi.

Případ „MAJLA“

Majla je 8 let stará fenka jezevčíka, která již v minulosti prodělala několik závažnějších nemocí. Byla operována pro močové kameny asi před 2 roky.

Nyní je velmi unavená, dnes už jen leží v pelíšku, odmítá potravu. Majitelé též popisují tmavší zbarvení moči.

Majla má bledé sliznice s nažloutlým zbarvením, velmi slabý puls se zrychlenou srdeční frekvencí, v močovém měchýři jsou opět četné kameny.

Vyšetření krve ukazuje na velmi výrazný úbytek červených krvinek, zvýšenou hladinu bilirubinu, urobilinogen je i v moči, kde je navíc zřetelná infekce. Krev po odběru na sklíčku tvoří malé shluky – autoaglutinuje, což napovídá na imunitně zprostředkovanou hemolytickou anémii.

Vzhledem ke kritickému stavu Majly je nutno i přes určitá rizika podat krevní transfůzi. Dárce poskytne přítel majitelů, krev odebereme, provedeme testaci krevní skupiny a poté ihned začneme krev pozvolna aplikovat. Zároveň je Majla nasazena na silnou imunosupresní terapii a antibiotika. Po transfůzi se cítí ihned lépe, ožije a začne přijímat potravu. 

Stav je však ještě několik dní kolísavý, ač neradi, musíme zopakovat i transfůzi plné krve, což vždy nese určitá rizika.

Majla se zotavovala pozvolna, ale v průběhu několika dní již bylo zřejmé, že rozklad krvinek se zastavil a hodnoty erytrocytů začaly stoupat. V průběhu následných měsíců jsme řešili ještě problémy s močovým traktem a bolestivostí zad, ale i přes postupně minimalizované dávky imunosupresiv se již anemie nevrátila.

Autoimunitní onemocnění jsou často velmi agresivní a bez včasné diagnózy a správné léčby bývají smrtelná. Je potřeba se smířit s určitými nežádoucími riziky a komplikacemi imunosuprese. Někdy se tyto nemoci po vysazení léků vrácí, přes toto vše však většina pacientů vede spokojený plnohodnotný život.

Případ „SALLY“

Sally je 8-mi letá roztomilá fenka „oříška“. Majitelé odjeli právě na dovolenou a „hlídání“ připadá, že fenka oslepla a je smutná. Pejsek hůře žral již v posledních dnech.

Sally je opravdu viditelně dezorientovaná, naráží do překážek, v obou očích má velké krevní sraženiny, má bledší sliznice s několika malými krváceninami.

Nelze zcela vyloučit pozření jedu pro trávení hlodavců, ale vzhledem k charakteru krvácenin a úplné absenci krevních destiček v krevním obraze máme podezření na nemoc zvanou „ imunitně zprostředkovaná trombocytopenie“. Jedná se o stav, kdy imunitní systém těla začne často z neznámé příčiny ničit krevní destičky a ústí v mnohočetné krvácení, s možným fatálním důsledkem.

Sally si vzhledem k závažnosti stavu ponecháváme v hospitalizaci a nasazujeme léky na potlačení imunity a léky na stimulaci kostní dřeně pro vyplavení destiček. Zpočátku se stav spíše horšil, přidalo se i krvácení do trávicího traktu a viditelných krvácenin přibývalo, destiček v krevním obraze bylo minimum. Po několika dnech se však stav Sally začal stabilizovat. Pro lepší určení dalšího možného vývoje nemoci provádíme odběr kostní dřeně, kde specialista nachází dostatek prekurzorů kostních destiček a je velmi dobrá šance, že léčba bude úspěšná.

Po týdnu jde Sally domů, nové krváceniny se již neobjevují, počet destiček pozvolna stoupá a Sally začíná jevit zájem o okolí a potravu i když zůstává slepá.

Při následných kontrolách jde vše k lepšímu, zmenšují se i krváceniny v očích a tak zkusíme nasadit atropin pro rozšíření zornic a majitelé nám nadšeně referují, že Sally se začíná po několika týdnech slepoty orientovat.

V současné době vypadá Sally jako zdravý pes i když jedno oko krvácení trochu poškodilo, zůstává však nadále na imunosupresivní léčbě, kterou bude potřeba vysazovat velmi pomalu a opatrně, toto onemocnění se totiž může kdykoliv vrátit.

Případ „BERTA“

Kočka „Berta“ byla náš „štamgast“ z Prahy.Operovali jsme ji cca před 15 měsíci, kdy jsme ji odstranili nádor zasahující část hrudní stěny i se žebry.Cca po roce začal nádor opět růst, vzhledem k poloze a také k tomu, že „Bertiny „ ledviny již hůře pracovaly, jsme se dohodli, že chirurgické řešení již nepřipadá v úvahu.“Berta“ vypadala spokojeně, bez bolestí, měla zájem o hry, mazlení, majitele však trápilo, že postupně začala zcela odmítat potravu.

Ošetřili jsme zuby, po infůzní terapii se též normalizovaly ledvinné hodnoty, nechutenství však přetrvávalo. Majitelům bylo líto jinak vcelku veselé zvíře utratit, či nechat umřít hlady a tak jsme zavedli „Bertě“ jícnovou sondu, kterou mohli majitelé „Bertu“ pravidelně krmit.

„Berta“ tolerovala sondu velmi dobře 6 měsíců až do doby, kdy nárůst nádoru začal „Bertě“ způsobovat výrazné dechové obtíže a majitelé se rozhodli pro euthanasii.

Nechutenství koček je velmi závažným problémem, dlouhodobější hladovění může kočku výrazně ohrozit na životě, ať už je příčina nádorové onemocnění, cukrovka, jaterní obtíže…

Jícnová sonda je jedním z přijatelných řešení, vyžaduje však krátkodobou celkovou anestezii při zavádění sondy, dobrou spolupráci ze strany majitelů zvířete i zvířete samotného.

Případ „FINETA“

Fineta je 5-ti letá chovná fena německé dogy, nyní byla cca v 6.týdnu gravidity a začala zvracet .Vyzvracela též několik kusů prostěradla, které majitelka našla rozkousané na zahradě. Prohmatání břicha je již ztíženo pokročilou graviditou, podle rentgenu se nedá cizí těleso vyloučit.

Finetu jsme zavodnili infůzemi, dostala léky na potlačení zvracení a stav se na jeden den uklidnil, poté však obtíže začaly znovu, dle rentgenu i sonografie bylo velmi pravděpodobné, že kus látky způsobil neprůchodnost střev. Nebylo tedy možno dál doufat v úspěch konzervativní léčby. Finetu bylo nutno operovat.

Zvolili jsme kombinaci velmi šetrné inhalační anestezie se silnou analgezií – kontinuální infůzí opiáty, abychom co nejméně ohrozili jak fenu , tak i štěňata v děloze. Střevo jsme museli otevřít na několika místech a vyjmout „cáry“ prostěradla, poté jsme vše řádně zašili, ač jsme s majitelkou žertem zvažovali všití „suchého zipu“, pro následný porod, protože tato fenka má problémy s přirozeným průběhem a předpokládali jsme, že bude nutno provést císařský řez.

K tomu také za cca 15 dní došlo, „Fineta“ porodila sama 3 štěňata, ale k dalším se již neměla a tak šlo zbylých 5 štěňat na svět císařským řezem. Vše proběhlo opět bez komplikací, štěňátka jsou dnes již ve zdraví u nových majitelů.

Rozsáhlý chirurgický zákrok v tak pokročilé graviditě byl pro nás oříškem, zejména protože pro nás bylo důležité uchránit újmy i štěňata. Anestezii jsme pečlivě zvažovali a konzultovali s jediným akreditovaným veterinárním anesteziologem v naší republice. Jsme přesvědčeni, že díky tomu se chovatelka mohla radovat ze zcela zdravého a vyrovnaného vrhu a z dobrého stavu feny po dvou operacích.

Případ „FIFINKA“

„Fifinka“, 2měsíční štěňátko yorkshirského teriéra k nám byla přivezena poté, co zvracela a měla průjem celou noc, k ránu byla již zcela apatická, bezvládná, na majitele nereagovala.

Při příjmu byla již „ Fifinka“ v šoku, způsobeném velkou ztrátou tekutin a celkovým vyčerpáním.

Po doplnění tekutin, glukózy a podání antibiotik a léků proti zvracení se Fifinka výrazně zlepšila, vyšetření krve však ukázalo na velké ztráty bílkovin. Vzhledem k nedokonalému očkování byly „ Fifince“ také podány protilátky proti parvoviróze, kterou nebylo možné na 100% vyloučit.

U „ Fifinky“ došlo v následných dnech k opětovné recidivě problému, musela být opět hospitalizována. Vzhledem k poklesu krevního tlaku jsme museli tekutiny doplňovat přes kanylku zavedenou do velké jugulární cévy. Po 3 dnech intenzivní péče byla „Fifinka“ již veselá, bez obtíží přijímala potravu i pila, přibývala na váze a výsledky krevních vyšetření se zlepšily, a tak mohla jít domů, kde již bez komplikací prosperuje.

U malých štěňátek, stejně jako u dětí, dochází rychle ke ztrátám tekutin, energie a podchlazení. Proto je dobré nečekat příliš dlouho na samovolné zlepšení a zvláště pokud štěňátko není schopné přijímat tekutiny, zvrací, či má průjem, vyhledat odbornou pomoc. Intenzivní péče dokáže většinu těchto dramatických situací zvrátit ve šťastný konec.

Nepodceňujte též možnost některých infekcí, které mohou zvláště u oslabených a nedostatečně vakcinovaných štěňat hrozit.

Případ „ORR“

Majitel Orra nás kontaktoval s RTG z jiného pracoviště, kde bylo u Orra, 1-letého německého ovčáka diagnostikována vrozená vada a doporučena operace.

Orr už od mala opakovaně „zvrací“, často brzy po nažrání, nestrávenou potravu,je hubený.

RTG s kontrastní látkou prokázalo zaškrcení jícnu nad bází srdce, nález typický pro vrozenou cévní anomalii, kdy nedojde k zániku fetální spojky mezi aortou a žílou a tato spojka zaškrtí jícen. Tyto vady se obvykle projeví při přechodu štěňat z kojení na tuhou stravu, která již zúženým prostorem neprojde a hromadí se v přední části jícnu a bývá vyvrhována. Bývá proto indikováno tuto vadu řešit , co nejdříve, často bývá také volena euthanasie takového štěněte vzhledem k finanční náročnosti zákroku a nejisté prognóze.

Orr s tímto problémem ale žije již rok a majitelé k němu přilnuli, chtějí mu tedy zkusit pomoci.

Orra jsme tedy po předchozím vyšetření přijali na operaci. Kromě samotné chirurgie je u těchto pacientů oříškem anestezie, my jsme naštěstí měli k ruce diplomovaného anesteziologa. Orr byl uspán inhalační anestezií v kombinaci s myorelaxancii a opiáty a byl po celou dobu zákroku uměle ventilován.Po otevření hrudníku a odkrytí inkriminovaného úseku jsme zjistili, že spojka je vícečetná, vazivové složky jsou již částečně pevně spojeny s jícnem. Proto jsme mohli provést jenom částečné uvolnění těchto struktur,tak, abychom neporanili jícen. Poté jsme hrudník uzavřeli, odstranili pneumothorax a zavedli hrudní drén.

Probouzení i následné dny probíhali bez komplikací, ačkoliv jsme majitele upozornili, že zákrokem se problém nepodařilo zcela odstranit, navíc je už jícen psa trvale částečně rozšířený, došlo u Orra k celkovému zlepšení. Krmen je stále z výšky, tak aby spádu potravy do žaludku napomohla gravitace, ale již u něj nedochází k vyvrhávání potravy a celkově přibral. Tento výsledek považujeme za velký úspěch.

Případ „JENNY“

Jenny je 7,5-letá fenka německého boxera, která od mládí trpí kožními a urologickými problémy. Před cca měsícem prodělala na jednom pražském pracovišti ovariohysterektomii z důvodu suspektního zánětu dělohy, po operaci se však zhoršila u Jenny neochota k pohybu, která již zákroku předcházela.Veterinář diagnostikoval spondylózu a podával léky proti bolesti. Stav Jenny se však nelepšil, postupně úplně odmítá chůzi, objevuje se černá stolice a vzhledem k prudkému zhoršení stavu nás majitelka jedné soboty kontaktuje. Fenka je při příjmu apatická, výrazně anemická, neschopná se postavit. Neurologické vyšetření prokazuje spíše multifokální abnormality. Vyšetření krve kromě velmi závažných krevních ztrát ukázalo zvýšené hladiny kreatininu a močoviny, ukazující na zhoršenou funkci ledvin a dehydrataci.

Jenny byla ihned hospitalizována, byla podána krevní transfůze, léky zabraňující dalšímu poškozování trávicího traktu a další nutné medikamenty a infůze.

Stav Jenny se postupně zlepšoval, hodnoty krevního obrazu i ledvinných funkcí se vrátily k normálu, Jenny již nekrvácela z trávicího traktu, byla schopna žrát, pít i se pohybovat, přetrvávala však výrazněji nekoordinovaná chůze a neurologické abnormality. Proto jsme Jenny odeslali k neurologovi MVDr. Šrenkovi na kliniku JAGGY v Praze.

Zde byla určena diagnóza zánětu meziobratlové ploténky mezi posledním bederním obratlem a křížovou kostí s částečnou destrukcí kostěné tkáně. Z tohoto důvodu byla Jenny prodloužena léčba antibiotiky na další minimálně 2 měsíce, léky proti zánětu a bolesti jsou zde i nadále kontraindikovány.

Jenny jsme dokázali pomoci, v kritické chvíli jsme ji zachránili život, pro úplné vyřešení problému však byla nutná spolupráce se specialistou. I když jsme schopni veškerou běžnou a většinu speciální péče poskytnout na našem pracovišti, známe hranice svých možností. Komplikované neurologické, ale i jiné kauzy musí někdy posoudit specialista a pokud to považujeme za prospěšné pro pacienta, jistě Vám doporučíme odborníky, s kterými dlouhodobě spolupracujeme.

Případ „LINDA“

„Linda“, 9-ti letá kříženka kokršpaněla, trpí již 7 měsíců urputnými bolestmi krční páteře, je schopna žrát a pít pouze z vyvýšeného stanoviště, strnule se pohybuje, někdy pohyb zcela odmítá a naříká. Problém byl již řešen na několika pracovištích léky proti bolesti a fixací krku do „krunýře“, vše však zmírnilo problémy pouze krátkodobě. Jinak nemá „Linda“ vážnější obtíže, majitelé by ji rádi zbavili trvalého utrpení.

Lindu jsme velmi důkladně vyšetřili klinicky, neurologicky, provedli jsme podrobné předoperační vyšetření, abychom vyloučili jiné problémy, které by mohli komplikovat anestezii a další „Lindin“ život.

Poté jsme „Lindu“ hospitalizovali a provedli myelografii – kontrastní vyšetření páteřního kanálu. Toto vyšetření prokázalo stlačení míchy mezi 6.a 7. krčním obratlem, tento nález většinou souvisí s „výhřezem“ meziobratlové ploténky. “Linda“ snesla anestezii i vyšetření dobře, toto nebývá vždy pravidlem, proto necháváme pacienty vždy minimálně 12 až 24 hodin v hospitalizaci.

Majitelé se po sdělení nálezu rozhodli pro operaci, kterou jsme provedli 5.den po myelografii. Při operaci se vybrousí v krčních obratlech okénko, díky kterému mohou být odstraněny částečky poškozené plotýnky a uvolněna stlačená mícha.

Operace i pooperační období proběhlo u „Lindy“ bez obtíží, již při odstraňování stehů majitelé radostně sdělovali, že „Linda“ je bez bolestí, výrazně ožila, pohybuje se bez jakýchkoliv abnormalit.

Onemocnění páteře spadají do kategorie případů složitých pro diagnostiku i řešení.

Je nutné provést často náročná vyšetření pro zjištění skutečné příčiny obtíží a volby adekvátního řešení. Ne vždy se jedná o „vyhřezlou ploténku“ a ne vždy je pravým řešením operace. Pokud však stav vyžaduje operativní řešení, je potřeba toto řešit včas. V některých případech akutního ochrnutí i v řádu hodin, jinak můžou hrozit trvalé, někdy i neřešitelné následky.

V případech, které nejsou jednoznačné jako tento, preferujeme další vyšetření veterinárním neurologem, s kterým máme osobní dobré zkušenosti.

Případ „POLYNKA“

„Polynka“, 5-ti měsíční fenečka kokršpaněla, k nám byla přivezena vzápětí poté, co vběhla pod auto.Byla v šoku, krvácela z dutiny ústní, měla viditelně zlomenou spodní čelist a hůře dýchala.Nejprve jsme „Polynku“ stabilizovali, přes intravenózní kanylu jsme podali infůzní roztoky a další protišokovou léčbu, dále jsme rentgenologickým a sonografickým vyšetřením vyloučili závažnější vnitřní poranění.

Během přibližně 12ti hodin byla „Poly“ ve stavu dovolujícím celkovou anestezii, byla uspána pomocí inhalační anestezie, polámaná čelist byla reponována do původní podoby a jednotlivé části byly spojeny pomocí speciálních hřebů a externího fixátoru.

Již druhý den po operaci „Poly“ s chutí žrala, díky pevné fixaci a vzorné péči majitelů nenastaly při hojení žádné komplikace, čelist se za 5 týdnů dostatečně vyhojila a fixace mohla být odstraněna.

Pacienty, u kterých došlo nebo mohlo dojít k větším poraněním nazýváme polytraumatickými a při jejich ošetření je vždy potřeba maximální opatrnosti a pečlivosti.

Stav, který zpočátku vypadá banálně, se někdy může v průběhu minut i hodin přehoupnout do stavu kritického a to hlavně u poranění mozku, míchy, plic, vnitřního krvácení, či perforujícího poranění trávicího, či močového traktu. Z tohoto důvodu je potřeba nejdříve pacienta stabilizovat a až po vyloučení všech život ohrožujících komplikací, řešit zjevné problémy – zlomeniny…, které vyžadují celkovou anestezii.

Případ „TOBÍK“

„Tobík“ je téměř 15ti letý beagle, ošetřovali jsme ho několikrát již v Praze, nyní nás majitele vyhledali v Mělníku, protože Toby se náhle nepostaví, je neschopen udržet se na předních nohou. Dle klinického a neurologického vyšetření je zjevné, že se jedná s největší pravděpodobností o poškození míchy v oblasti krční páteře.Toto může být způsobeno vyhřezlou meziobratlovou ploténkou, nestabilitou krčních obratlů, infarktem míchy, nádorem a podobně. Pro přesné rozlišení příčiny bylo nutné provést další vyšetření, na prvním místě kontrastní vyšetření páteřního kanálu – tzv. myelografii. Ta nám odhalila utlačení míchy ploténkou mezi 4.a 5. krčním obratlem, jediná možnost pro vyřešení stavu byla operace, kdy se vyhřezlá ploténka odstraní a mícha uvolní. S napětím jsme očekávali, jak se majitelé – oba bezmála 90-ti letí rozhodnou. Ti však neváhali ani vteřinu a dali souhlas k operaci. Operace proběhla bez problémů, Tobík u nás zůstal několik dnů v hospitalizaci, kdy jsme s ním rehabilitovali a pomáhali mu s vyměšováním, jeho stav se pozvolna lepšil, byl schopen stát s pomocí a tak si ho majitelé i s poučením o nutné následné péči odvezli domů. Dnes trápí Tobyho jen chronické problémy s kyčelními klouby, jinak chodí bez problémů.

„Toby“ je až dojemnou ukázkou přátelství psa a člověka, zcela boří bariéry, že pes je na operaci „příliš starý“, jeho uzdravení nám i majitelům přineslo velkou radost. Pacienti s tzv. kompresním onemocněním míchy jsou často komplikovaní pro diagnostiku, léčbu i následnou péči, řadí se mezi akutní pacienty, kdy prodlení může znamenat horší až beznadějnou prognózu. Léčba přináší kromě určité nejistoty vždy i velké finanční náklady a je potřeba ze strany lékaře i majitele rychlého rozhodování, nezbytné je i jednoznačné určení diagnózy, ne všechny případy ochrnutí znamenají vyhřezlou ploténku, ne vždy je možné pomoci operací. Kromě operace je vždy nedílnou součástí pomoci rehabilitace a pomoc při vyměšování, zanedbání tohoto může též vést k nevratnému poškození pacienta.

Případ „ŽELVIČKA“

Cca roční suchozemskou želvičku k nám přinesla maminka malé majitelky, která si zvířátko vyžádala jako dárek. Želvička za rok téměř nevyrostla, nyní již setrvale odmítá potravu a je apatická. Želvička vážila v roce 18 gramů, měla zcela měkký krunýř, na kterém se začaly objevovat krváceniny. S velkým oboustranným pesimismem jsme se s maminkou domluvili, že se pokusíme dát zvířátku šanci. Želvičce jsme podali injekčně vitamíny a vápník a zavedli jsme ji jícnovou sondu, přes kterou jsme ji krmili, zvířátko jsme ponechali v hospitalizaci. Stav zvířátka se však rapidně horšil a proto jsme se dohodli na euthanasii.

Želvy a některá další terarijní zvířata jsou často mylně pokládána za nenáročné chovance pro začátečníky, kteří si je pořizují bez jakýchkoliv znalostí o jejich potřebách. Nejčastějšími příčinami onemocnění a často i úhynu těchto zvířat jsou nevhodné chovné podmínky a chyby ve výživě. Je velmi vhodné se před pořízením těchto zvířat poradit se zkušeným chovatelem a odbornou literaturou. V případě vážnějších zdravotních problémů je vhodné obrátit se na zvěrolékaře, který se této kategorii zvířat věnuje.

Případ „BARČA“

Barča je 7mi-tiletá fenka yorkshirského teriéra. Přišla k nám zhruba před rokem. Jako již mnohokrát předtím ji trápilo zvracení a nechutenství, které bývá též spojováno s průjmem, tyto epizody se opekují pravidelně po 2 až 3 měsících, dosavadní léčba na jiných pracovištích měla vždy krátkodobý efekt.

Vyšetření krve prokázalo výrazně narušenou funkci jater, při sonografii jsme našli žlučník, který měl zesílenou stěnu a obsahoval několik drobných kamínků.

Vzhledem k závažnosti stavu a nálezu jsme Barču hospitalizovali, stabilizovali její stav a po dohodě s majiteli provedli poté biopsii jater a odběr žluči pro kultivaci.

Tyto vzorky prokázaly chronický zánět jater komplikovaný infekcí jaterní tkáně i žluči.Stav Barušky a ideální další postup jsme proto konzultovali s Prof. Dr. Willardem z USA, předním odborníkem na onemocnění jater a zažívacího traktu.Po několika týdnech antibiotické léčby jsme přistoupili k vyoperování žlučového měchýře, který by jinak byl trvalým zdrojem infekce.Zároveň jsme Barušce vyoperovali dělohu s vaječníky, čistě z preventivních důvodů. Operace proběhla bez komplikací, Baruška se rychle zotavila a za krátkou dobu byla v lepší kondici než dlouhou dobu předtím.Od zákroku uplynul již téměř rok a Baruška ho prožila bez větších obtíží.

Případ „DINA“

Dina je 5ti-letá fenka „téměřjezevčíka“.Byla k nám přivezena z důvodu náhlého úplného ochrnutí obou pánevních končetin.

Neurologické vyšetření ukázalo, že Dina má v postižených končetinách jenom zbytky citlivosti, hrudní končetiny i funkce hlavových nervů byly bez abnormalit. Fence jsme museli vyprázdnit močový měchýř, sama nebyla schopna močit.

Fenku jsme hospitalizovali, podali léky na snížení otoku míchy a přikročili v krátké době k tzv. myelografii – kontrastnímu vyšetření páteřního kanálu, kdy se do subdurálního prostoru vstříkne kontrastní látka, která vykreslí tvar míchy a její případnou kompresi.Zde se komprese meziobratlovou ploténkou jednoznačně potvrdila mezi prvním a druhým bederním obratlem.Proto byla Dina následně operována, ploténka se odstranila a do oblouku obratle se vybrousilo okénko, které napomáhá k lepšímu uvolnění utlačené míchy.

Operace proběhla bez komplikací, již po 24 hodinách začala Dina sama čůrat, citlivost končetin se lepšila a byla propuštěna do domácí péče. Během 14 dnů již Dina sama chodila bez větších obtíží.

Dina měla štěstí, že problém byl řešen krátce po vzniku a že mícha nebyla příliš poškozena.Často se setkáváme s odkládáním řešení, „doufáním v zázrak“ a účinnost „injekcí proti bolesti“, tyto však často problém a hlavně prognózu zhorší.

Výhřez meziobratlové ploténky je nejčastější příčinou akutního ochrnutí a je nutné ho též akutně řešit, jinak hrozí trvalá ztráta hybnosti končetin a trvalé problémy s močením. 

Případ „BAD“ 

„Bad“, cca 5-ti měsíční štěně labradorského retrívra vběhlo pod vlak, vlak mu rozdrtil celé zápěstí levé hrudní končetiny a sedřel rozsáhlou část kůže na levém boku.

„Bada“ jsme nejprve stabilizovali a provedli prozatímní ošetření končetiny, po úplné stabilizaci jsme přikročili k operaci, při které jsme museli amputovat celou hrudní končetinu a odstranili jsme mrtvou tkáň na boku.

„Bad „ se po operaci rychle dostával do dobré kondice, pohyb po 3 končetinách mu nečinil žádné obtíže.Rána na boku si vyžádala dlouhodobější ošetřování, opakované odstraňování odumřelé kůže. Použili jsme speciální „náplasti“, podporující čištění a tvorbu nové tkáně, a tak jsme i tento problém cca po 2 měsících kompletně vyřešili.

---

„Bad“ pouze dokazuje, že největším překážkou vyléčení jsou někdy naše předsudky. Ačkoliv patří „Bad“ k velkým plemenům psů, bude si s velkou pravděpodobností spokojeně žít „o třech nohách“ bez pocitu handicapu.Měli jsme možnost si již několikrát ověřit, že i pro velké psy bývá občas amputace dobrým řešením, které zvíře neomezuje zdaleka tak, jak by se mohlo zdát, zvláště u agresivních a výrazně bolestivých onemocnění může být naopak někdy pro zvíře úlevou.

Hojení plošných ran kůže bývá často traumatizující pro pacienta, majitele a popravdě i pro nás.Pokud však všechny zúčastněné strany vydrží, bývají odměněny pěkným výsledkem.

Případ „ANDY“

„Andy“, 4-letou fenku malého musterlandského ohaře, k nám majitelé přivedli v epileptickém záchvatu.“Andy“ trpí epileptickými záchvaty již několik měsíců, kromě toho majitelé pozorují abnormality v chůzi a výrazné „zestárnutí“psa.Byli již vyšetřováni na velkém pražském pracovišti, stav byl hodnocen jako idiopatická epilepsie – epilepsie bez zjevné příčiny. Nasazená léčba zpočátku mírně snížila množství záchvatů, nyní se stav opět zhoršuje. Na „Andy“ byl zřetelný výrazně rozkročený postoj hrudních končetin, nápadný byl též tzv. „tragický výraz“ v obličeji, výrazné povolení pysků, koutků úst, edém víček a laloku pod krkem.Zopakovali jsme základní vyšetření krve, které bylo bez abnormalit, a doporučili vyšetření hormonu štítné žlázy.Hodnota tyroxinu byla abnormálně nízká.Po nasazení tyroxinu v tabletové formě a úpravě dávky antiepileptik „Andy“ výrazně ožila, cca po 3 měsících léčby je „Andy“ stejně temperamentní jako před počátkem problému, 2 měsíce již majitelé nepozorovali žádný záchvat.

---

Epilepsie je častým problémem, velmi často se nám zvláště u mladších psů nepodaří určit příčinu záchvatů, přesto však vždy stojí za to, provést základní neurologické vyšetření a vyšetření krve.Léčba bývá vždy zátěží pro tělo, proto bývá nasazována, pokud riziko záchvatů převýší riziko negativních důsledků léčby.Reakce na léčbu bývají velmi odlišné, někdy bývá volba vhodných preparátů záležitostí delšího času. Vždy byste však měli být poučeni o první pomoci Vašemu zvířátku v případě záchvatu, můžeme Vám též poskytnout preparát pro prvotní zklidnění.

Případ „MÁJA“

Fenka anglického setra k nám byla přivedena na kontrolní vyšetření po prvním a to komplikovaném porodu, porodila postupně 12 štěňátek, dvě byla mrtvá, jedno uhynulo později. Poslední štěně fenka porodila ráno, od té doby odchází více krvavého výtoku, než je majitel – zkušený chovatel, zvyklý, na jiném pracovišti doporučili kontrolní RTG. RTG vyšetření neprokázalo žádný plod v děloze, sonograficky byla zjevná heterogenní náplň v děloze cca do 2cm, fenka však měla zvýšenou teplotu, výtok byl mikroskopicky zhodnocen jako zánětlivý s velkým množstvím bílých krvinek a bakterií. Vzhledem k tomu, že fenka byla velmi cenná pro chov, pokusili jsme se problém řešit konzervativně, fenka dostávala ATB intravenózně a infůze, podporovali jsme vyprazdňování dělohy.Došlo sice k mírnému zklidnění stavu, fenka však stále krvácela a proto jsme se po 2 dnech hospitalizace dohodli s majiteli na operativním odstranění dělohy a vaječníků. Operace proběhla bez komplikací, vzhledem k velkým předoperačním ztrátám krve jsme „Máje“ podali transfúzi plné krve. Stav po operaci byl velmi uspokojivý a druhý den po operaci mohla jít „Mája“ domů, kde se postupně opět ujala péče o svoji početnou rodinu.

---

I ve „zvířecí“ medicíně se občas stává, že musíme ustoupit před komplikacemi ze svých požadavků, tedy neriskovat život matky na úkor další možné chovnosti. Velkou pomocí je nám citlivý přístup chovatele, jako v tomto případě.

Případ „BEN, ESCORT, LUMP, ČERTÍK“

„Ben“ – 5-ti letý gordonsetr, „Escort“ -7 letý boxer a „Lump“ – 3 letý labradorský retrívr, Čertík – 10-ti letý kříženec špice, nás navštívili v rozmezí několika měsíců s obdobnými problémy – psi jsou unavenější, nejsou „ve své kůži“, možná trochu více pijí a majitelé si všimli zduření pod krkem.

U všech psů bylo klinickým vyšetřením zjištěno zvětšení většiny hmatatelných mízních uzlin, v jednom případě byly sonografickým vyšetřením potvrzeny i zvětšené mízní uzliny v břiše, Čertík měl navíc chronické problémy s játry a epilepsii.

Podrobné vyšetření tkáně mízních uzlin potvrdilo ve všech čtyřech případech stejnou diagnózu – maligní lymfom – zhoubný nádor postihující mízní tkáň v těle.

Všichni majitelé byli obeznámeni s pravděpodobným dalším průběhem onemocnění, pokud zůstane neléčeno a s možností chemoterapie, která sice zvíře často definitivně nevyléčí, ale podstatně prodlouží a zkvalitní další život zvířete.Všichni majitelé se rozhodli pro absolvování kompletního cca 5-ti měsíčního chemoterapeutického protokolu, který vyžaduje aplikaci chemoterapie většinou spolu s malou infůzí v týdenních až čtrnáctidenních intervalech.

---

Ačkoliv má chemoterapie mnoho úskalí a nemusí být dobře snášena, 2 z těchto pacientů absolvovali základní cyklus, pouze u Lumpa došlo k progresivnímu zhoršení po cca 4 měsících a musel být utracen, Escort nás opustil po roce, Benovi jsme život prodloužily o 2 roky a Čertík bojuje s nemocí statečně dodnes, více než 15 měsíců od stanovení diagnózy.

Ve velké většině případů neumíme nádorová onemocnění úplně vyléčit, stále se však zdokonalují postupy, jak pacientům prodloužit kvalitní život. U zvířat, na rozdíl od lidí, se většinou léčba provádí do doby, dokud zvíře žije bez větších obtíží a majitel to pociťuje jako přínos, v potaz se bere též délka zvířecího života, mnoho způsobů ošetření též veterinární medicína ještě neumí poskytnout.

Případ „RONY“

Rony byl v naší péči od počátku vzniku kliniky, majitelé dříve navštěvovali VN Libuš v Praze, po založení naší kliniky se stali našimi stálými klienty.

Rony byl 8-letý kříženec, který trpěl již rok a půl těžkou dušností a srdeční nedostatečností. Příčiny dušnosti jsou u Ronyho komplikované, kromě těžké srdeční nedostatečnosti má také zúženou průdušnici, chronickou obstrukční bronchitis a sklon k opakovaným infekcím dýchacích cest, prodělal mnohá vyšetření, kompletní kardiologické vyšetření, bronchoskopii, laváž bronchů a podobně a je trvale na velmi široké medikaci. Kromě občasného vyhrocení stavu, kdy musíme Ronymu pomáhat u nás, mají majitelé k dispozici trvale kyslíkovou masku. Před dvěma měsíci zkomplikovala Ronymu život cukrovka, kterou se nám nyní vcelku daří kontrolovat aplikací insulinu. Kromě nás jsou majitelé v kontaktu ještě s veterinárním homeopatem Dr. Jiřičkou.

---

Rony je velmi komplikovaným pacientem, který vyžaduje dennodenní pravidelnou péči a léky, které bohužel, mohou někdy přivodit i jiné komplikace. Rony i jeho majitelé jsou však velcí bojovníci, kteří rozhodně žádnou bitvu nevzdají a pokud má Rony chuť do života, byť nelehkého, snaží se mu poskytnout veškerou péči.Pokud jsou majitelé příznivci i alternativních metod, nebráníme se spolupráci např. s Dr.Jiřičkou, snažíme se též poskytovat nadstandardní pomoc pro domácí péči jako je kyslíková maska atd.

Případ „GIPSY“

Gipsy je přibližně roční kočka, kterou nám majitelka přinesla na Silvestra s akutní dušností. Gipsy dýchala s otevřenou tlamkou, odmítala pohyb a měla bledé sliznice. Vzhledem k tomu, že chodí ven, nemohli majitelé vyloučit trauma ani pozření rodenticidů.

Rentgen plic prokázal výrazný jednostranný zástin v předním a středním plicním laloku, krevní obraz odpovídal výraznému krvácení těsně nad hranicí vyžadující transfůzi.

Gipsy jsme hospitalizovali v kyslíkovém boxu, podali látky na podporu krevní srážlivosti a doufali, že se krvácení zastaví. Kočička se dočasně zlepšila, ale po několika hodinách bylo zřejmé, že krvácení se zcela nezastavilo a bez krevní transfůze nemá kočička šanci stav přežít. Ač byl Silvestrovský večer, podařilo se nám sehnat několik majitelů koček, ochotných propůjčit své zvířátko k odběru krve, což jsme u jednoho z nich neprodleně provedli a transfůzi pomalu podali Gipsy. Ta krev dobře přijala a její stav se během 24 hodin zlepšil natolik, že mohla jít domů.

---

Transfůze je většinou život zachraňující zákrok. Transfůze u koček je komplikována několika faktory – nesnášenlivostí mezi jednotlivými krevními skupinami, problematické spolupráci zvířete při odběru a obecně obtížným sháněním dárců, i tato úskalí se však dají překonat a mohou opravdu zachránit život.

Případ BÁRA

Bára je 2 letá kříženka německého ovčáka. Před několika měsíci podstoupila na jiném pracovišti ovariohysterectomii, mírné problémy s nechutenstvím pozorují majitelé již asi 3 měsíce, nyní se stav zhoršil, Bára hubne, nežere a je smutná, ošetřující veterinář doporučil odčervení.

Při vyšetření Báru bolí břicho v oblasti ledvin, vyšetření krve prokázalo velmi výrazně zvýšenou sedimentaci, anemii a pokles bílkoviny – albuminu. Sonografie odhalila, že u Báry došlo k tvorbě zánětlivých uzlů – granulomů v oblasti bývalých vaječníků, jeden z těchto granulomů natolik utlačil močovod, že došlo k znemožnění odtoku moči z ledviny a tato postupně selhala.

Bylo nutné provést operaci, při které jsme odstranili postiženou ledvinu i se zánětlivou tkání, operaci komplikovalo poměrně silné krvácení, které bývá s tímto stavem vždy spojeno, krevní transfůzi, kterou jsme měli pro jistotu připravenou, jsme však použít nemuseli.

Bára musela brát ještě několik týdnů antibiotika, došlo však k úplnému vyléčení, při pravidelných kontrolách nevykazuje ani po půl roce žádné komplikace.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.