Naši pacienti

Kuky je starší fenka výmarského ohaře, která se k nám dostala díky pohybovým obtížím a zvýšené hladině vápníku v krvi. Již několik měsíců se léčila na jiném pracovišti, bohužel bez efektu. Její stav se zhoršoval, trpěla bolestivostí při pohybu a výrazně ztrácela osvalení.

Po podrobném vyšetření jsme nalezli zvýšenou hladinu parathormonu a objevili několik milimetrů velký novotvar v oblasti příštitného tělíska. Kuky jsme připravili k operaci, při které jsme tělísko i část štítné žlázy odstranili.

I přes přípravu došlo po operaci k velkému poklesu vápníku. Zbylá tělíska pod vlivem nádoru „přestala pracovat“, což vyvolalo závažné křeče. Vápník musel být podáván v infuzích ve velmi vysokých dávkách spolu s vitaminem D.

Trvalo poměrně dlouho, než jsme dosáhli ideální hladiny vápníku. Kuky však začala opět chodit bez bolesti, znovu se osvalila a vrátila se jí radost ze života. I když musí trvale užívat doplňky, více než 2 roky po operaci si vede spokojený život.

Bony, dvouletá fenka brakýře, k nám byla referována pro akutní bolestivost břicha, zvracení a celkovou apatii. Její potíže trvaly od Vánoc, kdy pravděpodobně pozřela vánoční ozdobu. Předchozí léčba na jiném pracovišti přinášela jen dočasné zlepšení.

Při příjmu byla Bony dehydratovaná a velmi apatická. Vyšetření odhalilo abnormální pohyb střev a volnou tekutinu v břišní dutině. Ihned po stabilizaci jsme přistoupili k operaci, která potvrdila naše obavy: tenké střevo bylo na několika místech perforované cípy ozdoby ve tvaru hvězdičky a u Bony se rozvinul silný zánět pobřišnice.

Během náročného zákroku jsme vyčistili dutinu břišní a odstranili poraněnou část střeva. Po operaci zůstala Bony v intenzivní hospitalizační péči pod silnými antibiotiky a analgetiky. Po třech dnech se však její stav opět zhoršil a revize ukázala, že odumřel další úsek střeva, který bylo nutné odstranit.

Vzhledem k těžkému zánětu a neschopnosti přijímat potravu začala Bony ztrácet bílkoviny. Stav jsme řešili podáním čerstvé mražené plazmy, nuceným krmením a opakovanými výplachy břišní dutiny přes zavedenou drenáž. Díky této intenzivní péči se vše nakonec zhojilo a Bony se po dvou týdnech mohla vrátit ke své rodině.

Belmondo, starší kocour plemene sfynx, k nám byl přiveden kvůli zdánlivě nespecifickému problému – občasnému zvracení. Ačkoliv klinické vyšetření zprvu nenaznačovalo závažný stav, rentgenový snímek odhalil rozsáhlý stín v hrudníku, který vyplňoval celou jeho přední třetinu.

Pro přesnou lokalizaci a určení rozsahu nálezu jsme zvolili sonografické a následně i CT vyšetření. Tato pokročilá diagnostika potvrdila přítomnost masy v hrudním koši, jejíž charakter odpovídal tumoru brzlíku – tzv. thymomu.

Po konzultaci s majiteli, kdy jsme podrobně probrali všechna rizika i očekávaný přínos zákroku, podstoupil Belmondo náročnou operaci. Během ní jsme otevřeli hrudník a precizně vypreparovali celý tumor. Následná histologie potvrdila naši původní diagnózu.

Belmondo rekonvalescenci zvládl skvěle a zcela se uzdravil. Více než rok po operaci si užívá život bez jakýchkoliv potíží, což potvrzuje, že i u starších pacientů má včasná a odvážná chirurgie smysl.

Charlie, mladý kocour plemene ragdoll, utrpěl vážnou nehodu, při které mu auto přejelo obě zadní končetiny. Došlo k devastačnímu poškození kůže, šlach, svalů i kostí od kotníků dolů. Nohy byly skalpovány, s viditelnými úlomky kostí a bez známek prokrvení. Navzdory kritickému stavu byl Charlie neuvěřitelně statečný, a tak jsme se s majitelkou rozhodli bojovat o záchranu jeho nohou.

První dny byly klíčové. Rány jsme vyčistili a zahájili intenzivní podpůrnou terapii. Teprve po třech dnech se ukázalo, že krevní zásobení a nervové funkce začínají reagovat. Tím začala měsíce trvající bitva. Charlie absolvoval desítky převazů v sedaci, během nichž jsme rány čistili a odstraňovali odumřelé tkáně.

K urychlení hojení a podpoře vzniku nové tkáně jsme aplikovali terapeutický laser a využívali speciální krycí materiály. Součástí rekonstrukce byla nezbytná amputace dvou prstů a náročný zákrok, při kterém jsme část rány překryli kožním štěpem přeneseným ze stehna.

Jakmile se zahojily měkké tkáně, následoval finální ortopedický krok – artrodéza (znehybnění) kotníku. Celý proces trval několik měsíců, ale výsledek je zázračný. Charlie se uzdravil bez ztráty končetin a dnes, jen s minimálními následky, opět vesele pobíhá po domě.

Barborka je 11letá fenka německého ovčáka, kterou si před několika lety vzala současná majitelka z útulku. Dlouhodobě ji trápí těžká forma dysplazie kyčelního i loketního kloubu spojená s artrózou. Tato kombinace ji začala natolik omezovat v pohybu, že levou pánevní končetinu přestala úplně používat a nechává ji dlouhodobě pokrčenou.

Proto přišli na ortopedické vyšetření, kde po konzultaci různých možností léčby odkázali Barborku na fyzioterapii. A tak skončili u nás. Aby se zabránilo dalším komplikacím – svalovým kontrakturám, přetížení druhé pánevní končetiny a obou hrudních končetin – začali jsme pracovat pod podporou léků proti bolesti na hydroterapii a manuálních technikách.

Po několika měsících pravidelné práce se nám podařilo v hydroterapeutické vaně, kde voda Barborce odlehčuje hmotnost těla, pomalými kroky docílit částečného navrácení funkce levé pánevní končetiny. Každý krok ve vodě je malým vítězstvím.

Dlouhodobým cílem je tuto schopnost přenést z vany na suchou zem, aby Barborka mohla končetinu opět plnohodnotně používat při každodenním pohybu. Její příběh dokazuje, že i u starších pacientů s chronickým onemocněním lze dosáhnout pokroku – někdy stačí začít malými kroky.

Artuš, pětiletý bílý švýcarský ovčák, k nám dorazil na pohotovost se sečnou ránou na polštářku levé hrudní končetiny. Rána byla ošetřena a zašita – nikdo však netušil, jak dramaticky se jeho stav brzy vyvine. Během několika dní začal doma zvracet, odmítal potravu i vodu a výrazně slinil. Měl mírně zaťaté čelisti, napnuté uši, viditelné třetí víčko a strnulý výraz. Byl přijat k hospitalizaci s vážným podezřením na tetanus.

V rámci hospitalizace dostával protitetanické sérum, infuze s výživou, silná antibiotika a další léky tlumící bolest, zvracení i křeče. Jeho stav se přesto postupně zhoršoval – byl stále strnulejší, měl potíže s chůzí i močením, objevila se výrazná hypersalivace a typické tetanické křeče včetně opistotonu (křečovitého záklonu hlavy). Nedokázal se sám polohovat, měl potíže s dýcháním a byl pod neustálým monitoringem přístrojů. Aby se předešlo proleženinám, museli jsme ho každé dvě hodiny přetáčet.

Dlouhá nehybnost si vybrala svou daň – přes veškerou péči došlo ke svalovým kontrakturám, výrazné atrofii svalstva a vzniku dekubitu v oblasti kyčelního hrbolu. Rehabilitace byla zpočátku velmi komplikovaná kvůli výrazné strnulosti svalů. Denně jsme prováděli manuální uvolňování, masáže a pasivní strečink, velkým pomocníkem byla MLS laserterapie na ošetření kontraktur, hojení dekubitu i tlumení zánětu.

S tím, jak se Artušův klinický stav stabilizoval, mohli jsme rehabilitaci postupně rozšiřovat o hydroterapii a aktivní cvičení. Začal znovu získávat sílu, zvládal samostatně stát, zvednout se a později i chodit bez asistence. Po propuštění do domácí péče pokračovala intenzivní rehabilitace – doma denní masáže a strečink, u nás 1–2× týdně hydroterapie a laser, později i slalom, kavalety a práce s targety. Byl to silný a emotivní případ pro celý tým i pro majitele, kteří museli zvládnout dlouhé měsíce nejistoty a strachu o Artušův život. Dnes má vyhráno – znovu běhá po pláži a naplno si užívá života.

Když k nám Kroky, 1,5letý sameček králíka, poprvé dorazil, měl za sebou těžké chvíle. Jeho majitelka byla zoufalá – trápil ho průjem, odmítal potravu a celkově působil velmi sklesle. Na první pohled bylo jasné, že něco není v pořádku.

Při klinickém vyšetření jsme zjistili, že Krokyho trápí výrazně přerostlé řezáky i stoličky – důsledek nevhodné stravy, která mu dlouhodobě neumožňovala správné obrušování zubů. A právě zuby jsou u králíků klíčové – rostou totiž po celý život a potřebují pravidelnou péči.

Kroky dostal okamžitou pomoc: infuze, ruční dokrmování a především důkladnou stomatologickou revizi. Pokusili jsme se řezáky upravit tak, aby se vrátily do správné pozice (okluze), bohužel se ale ukázalo, že to nebude stačit. Nakonec jsme se rozhodli pro extrakci – tedy úplné odstranění všech řezáků.

Zní to dramaticky, ale Kroky to zvládl jako hrdina. Po zákroku se rychle zotavoval, dokonce si začal užívat pooperační péči a choval se jako vzorný pacient. Dnes je z něj veselý králík, který si poradí i bez řezáků – s trochou pomoci a upravenou stravou. Aby jeho úsměv zůstal zdravý, chodí Kroky pravidelně každé tři měsíce na stomatologické kontroly. Jeho příběh nám připomíná, jak důležitá je správná výživa a péče o zuby u králíků – a že i bez řezáků může být život plnohodnotný.